Strojírenské fórum dospěje v roce 2016 už do svého třetího ročníku a stejně jako v předchozích letech chce přinést aktuální témata k diskusi. Konference bude jako v loňském roce dvoudenní a uskuteční se ve dnech 22.–23. března 2016. Účastníky a přednášející přivítá opět Obecní dům v Praze.
Na aktuální témata, spojená s přípravou programu fóra, jsme se zeptali ředitele Svazu strojírenské technologie, Ing. Oldřicha Paclíka, CSc.
Tak především: motto letošního ročníku Strojírenského fóra, které vlastně zastřešuje všechna diskutovaná témata, lze shrnout do věty: Klíčovým faktorem úspěchu je osobní iniciativa. Samotná vystoupení se pak zaměří především na tři – jak předpokládáme – zajímavé a přitom ožehavé tematické okruhy. Prvním bude Export, zajímavé trhy a zahraniční zkušenosti, druhým Nástroje výzkumu a vývoje a jejich uplatnění v rámci inovačního procesu a nakonec tradičně ožehavé téma Restrukturalizované technické školství – jeden z nosných pilířů úspěchu firem. Tomu bude, vzhledem k jeho naléhavosti, věnován celý druhý den konference.
Význam aplikovaného výzkumu a inovací je nutné stále zdůrazňovat, protože především inovace jsou hnacím motorem pokroku a nástrojem konkurenceschopnosti firem. Umožňují jim prosadit se ve složitém konkurenčním prostředí i mezi obrovskými nadnárodními koncerny. Čeští technici byli vždy ve světě známí dobrými nápady, jež se dokázaly prosadit a proklestit našim firmám cestu na celosvětový trh.
Naše republika je v žebříčku závislosti hospodářství na exportu na jedenáctém místě z celkem 253 zemí. Je tedy na exportu velmi závislá. Fórum by mělo nabídnout odpovědi na otázky, jaké podniknout kroky k tomu, abychom byli na světových trzích stále úspěšní. Jaká je proexportní politika našeho státu? Jaké trhy jsou pro české vývozní firmy momentálně nejzajímavější a jaké nástroje zvolit, aby náš export rostl?
Zcela určitě. Vždyť v této oblasti jde o budoucnost celého našeho průmyslu, který se neustále potýká s absolutním nedostatkem kvalifikovaných lidí. Abych byl upřímný, jde o celosvětový problém. Naši šanci vidím v užší spolupráci mezi školami a průmyslovými podniky. Školy jsou klíčovou platformou pro výchovu nové generace technicky vzdělaných odborníků. Na principu duálního vzdělávání si je de facto vychovávají samy firmy, které budují odborná učiliště nebo zakládají odborné školy.
Aby bylo dostatečně atraktivní pro odborníky z řad přednášejících a hlavně pro účastníky, kteří by na něm měli najít inspiraci pro své další pracovní směřování.
Myslím, že se podařilo dosáhnout efektivního mixu zástupců strojírenských firem, státní správy a škol samotných. Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky přijalo záštitu nad konferencí z hlediska průmyslové politiky státu, Ministerstvo financí ČR z pohledu ekonomického, protože strojírenství je významnou součástí průmyslu a hraje důležitou roli při tvorbě hrubého domácího produktu. V neposlední řadě pak Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR proto, že jde v celostátním měřítku o společný cíl: výchovu mladých techniků a budování jejich pracovní kariéry ve strojírenství. Záštitu nad Strojírenským fórem přijalo v neposlední řadě i Ministerstvo zahraničních věcí ČR, neboť strojírenský export založený na promyšlené ekonomické diplomacii představuje neopominutelnou položku v bilanci zahraničního obchodu.
Své zkušenosti z praxe nabídnou ve svých vystoupeních zástupci renomovaných výrobních firem, ale i výzkumných institucí zaměřených na obor strojírenství. Zajímavé, i když možná ne vždy jednoznačně pozitivní, budou zkušenosti manažerů i pedagogických pracovníků středních nebo vysokých škol technického zaměření. Myslím si, že stranou by určitě neměla zůstat ani problematika učilišť. Tady bude určitě přínosná i otevřená výměna názorů se zástupci MŠMT.
V té podobě, jak je Strojírenské fórum po programové stránce připraveno, nabídne podle mého názoru dostatek informací a podnětů všem, kterým osud českého strojírenství leží na srdci.
Svaz strojírenské technologie reprezentuje pouze určitou část spektra strojírenských firem. Z programu předchozích ročníků zástupce našich firem zajímaly především dva okruhy otázek – podpora exportu a komplex problémů souvisejících se zřizováním odborných učilišť a středních technických škol. Jak ale jistě víte, problematikou orientace vývozu poněkud zahýbaly sankce vyhlášené proti Ruské federaci a hlavně pokles kurzu rublu a platební problémy ze strany některých ruských partnerů – a tyto otázky při nejlepší vůli žádná strojírenská konference nevyřeší. Co se týče školství: na MŠMT byl opět vyměněn ministr. Přestože v závěru prvního ročníku fóra proběhla velmi zajímavá diskuse, vyzněla nakonec ve svém důsledku poněkud do prázdna. Nebylo totiž možné ze strany ministerstva očekávat nějakou konkrétní reakci. A to může některé firmy odradit od účasti na takto pojatých odborných konferencích.
Loňský ročník byl z pohledu našich firem hodnocen dobře. Ona totiž krystalizace profilu Strojírenského fóra chce také svůj čas. Loni byla prezentována celá řada praktických zkušeností z oblasti školství, ale i z exportu a výzkumu. A naším cílem je, aby třetí ročník postoupil zase o kus dál, aby nabídl zajímavé informace, jež přinesou odpovědi na aktuální problémy firem a budou jim ku prospěchu. Pro účastníky je tedy důležité, aby si řekli, ano, na Strojírenské fórum se vyplatí jezdit. Stejně jako si velmi dobrou pozici vydobylo žofínské Ekonomické fórum, je naší snahou posunout Strojírenské fórum do pozice, kterou si právem zaslouží. Současně si myslím, že i naše strojírenství si na oplátku zaslouží kvalitní odbornou konferenci.
Mohu říci, že velice dobrý. Loňské fórum totiž nabídlo zajímavé studie od firem, které měly auditoriu co říct. To znamená, že pro účastníky byly takové příspěvky velmi inspirativní, což přispělo k pozitivnímu hodnocení celé konference.
Osobně zastávám názor, že ve strojírenství jsou velké firmy – jako příklad mohu uvést automobilky – nositeli inovací a tudíž jsou v tomto směru pro ostatní určitým vzorem. Většina strojírenských firem v České republice však patří do kategorie malých a středních podniků (SME), kterým se alespoň v našem oboru naštěstí daří být pro velké nadnárodní společnosti konkurenceschopnými partnery.
To je otázka, kterou už řešíme na můj vkus hodně dlouho. MŠMT by prostě v oblasti reformy technického školství mělo respektovat to, co průmysl potřebuje. Abych byl konkrétní, jde o otázku duálního vzdělávání. Měli bychom navázat na tradici, kterou tato země proslula: šikovnost českých lidí, řemeslná zručnost a uplatňování dobrých nápadů. Nechceme být montovnou ani skladištěm vyspělé Evropy, a proto musíme ukázat firmám, jak mohou růst, jakým směrem se ubírat v oblasti technického rozvoje a manažerských dovedností, aby jejich produkce nacházela zákazníky po celém světě. A k tomu by mělo Strojírenské fórum rovněž přispět.
Jak už jsem se zmínil, první ročník řešil vzhledem k tehdejší geopolitické situaci problematiku exportu do Ruska. Druhý ročník se ve větší míře soustředil na otázky odborného vzdělávání, především na úrovni středních škol a učilišť. Většina firem nechce od státní správy návod, jak má v daných otázkách postupovat. Ocenily by hlavně to, aby jim nebyly kladeny překážky především administrativního charakteru. Tím mám konkrétně na mysli postup při realizaci jednotlivých kroků k zavedení zmíněného principu duálního vzdělávání. V oblasti výzkumu bychom chtěli navázat na dnes již poměrně značně rozpracovanou a na různých úrovních prodiskutovanou agendu kampaně Průmysl 4.0.
Iniciativu Průmysl 4.0 lze vnímat jako platformu pro diskusi o aktuálních cestách ke zvýšení konkurenceschopnosti našich firem. Jde především o zajištění zdrojů investic určených pro modernizaci průmyslových podniků formou, která bude pro podniky dostupná.
Určitě. Například v Itálii pokud si firma pořizuje nová zařízení, stát těmto firmám nabídne podporu ve formě daňové úlevy nebo takzvaných „superodpisů“, které umožňují až 140% odpis pořízených aktiv. Myslím si, že něco takového by bylo pro naše firmy zcela jistě zajímavé. To by českému průmyslu, který se podílí na celkové tvorbě hrubého domácího produktu 33 procenty, hodně pomohlo. Je to záležitost, která se u nás zatím systémově neřeší, snad jen na úrovni operačních programů, ale to je trochu něco jiného, než operativní schválení zákona, jako je tomu v Itálii.
Máme k dispozici statistiky z roku 2015 a z nich plyne, že naším největším obchodním partnerem stále zůstává Německo. Meziročně v letech 2013/2014 došlo k markantnímu percentuálnímu nárůstu exportu do Číny na úkor Ruska. Důvody jsou asi jasné.
Zcela určitě problematika technického školství. Jde tu o budoucí generace technicky vzdělaných lidí. Bez nich se efektivní průmyslová výroba zajistit nedá. Na druhé místo bych zařadil otázky spojené s již zmíněnou konkurenceschopností našim firem. To znamená formy podpory aplikovaného výzkumu a s nimi související iniciativa Průmysl 4.0. Jde o to, aby rozumné a odpovědné osoby na všech úrovních pochopily, že stát a na něj navázané struktury prostě musí podporovat to, co nás všechny živí.
Bez exportu naše ekonomika fungovat nemůže. Úspěšnost vývozu ale ovlivňuje mnoho různých faktorů. Kromě geopolitické situace v různých částech světa je to především vývoj kurzu koruny. Chtěli jsme tržní prostředí, tak ho máme. A nějak se s tím musíme vyrovnat. Já osobně považuji dlouhodobé zásahy do přirozeného vývoje kurzu měny za nevhodné a tržním principům neodpovídající. Silný kurz ale nutí průmysl k dosažení vyšší přidané hodnoty cestou technického progresu, což vůbec není na škodu, naopak. Vyšší přidané hodnoty lze pak dosáhnout posílením aplikovaného výzkumu a rychlejším zaváděním inovací, což zase pomůže firmám k lepšímu uplatnění jejich produkce na nejnáročnějších trzích a následně ke zvýšení objemu exportu. Tady vidíte, jak jednotlivé problémy, o kterých na letošním Strojírenském fóru chceme hovořit, spolu navzájem souvisejí.
redakce